|
Otazka c. 1887 hezky den,shanim vsude mozne,jak se modlit ruzenec,ale nemuzu se dostat nalezu.Bylo by mozno pomoci mi? Problem je v tom,ze bych potrebovala rozepsat,co se presne kdy modli /ktera kulicka/ a taky modlitby samotne.Moc dekuji, Odpoved: Je pravdou, že ač jsme věnovali růženci několik otázek , bylo to spíše „proč“ než „jak“ se modlit: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Před začátkem růžence se modlí předchozí modlitba až ke slovu „Ježíš“, za které se vloží poprvé: v kterého věříme podruhé: v kterého doufáme potřetí: kterého milujeme Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen. Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Při modlitbě desátku růžence se modlí předchozí modlitby až ke slovu „Ježíš“, za které se vloží jedno z níže uvedených tajemství Ježíšova života. Poté se dokončí modlitba „Zdrávas Maria“ a ještě devětkrát opakuje než následuje „Sláva Otci“. (tajemství radosti – Po, So) kterého jsi z Ducha svatého počala s kterým jsi Alžbětu navštívila kterého jsi v Betlémě porodila kterého jsi v chrámě nalezla kterého jsi v chrámě obětovala (tajemství světla -Čt) který byl pokřtěn v Jordánu který zjevil v Káně svou božskou moc který hlásal Boží království a vyzýval k pokání který na hoře proměnění zjevil svou slávu který ustanovil Eucharistii (tajemství bolesti –Út, Pá) který se pro nás krví potil který byl pro nás bičován který byl pro nás trním korunován který pro nás nesl těžký kříž který byl pro nás ukřižován (tajemství slávy – St, Ne) který z mrtvých vstal který na nebe vstoupil který Ducha svatého seslal který tě, Panno, do nebe vzal který tě v nebi korunoval který z mrtvých vstal Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen. Po každém „Sláva Otci“ se v desátku růžence modlí tzv. Fatimský dodatek Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují. Na závěr celého růžence (všech pěti desátků) se přidává modlitba Zdrávas, Královno, Matko milosrdenství; živote, sladkosti, a naděje naše, buď zdráva! K tobě voláme, vyhnaní synové Evy; k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči; a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po tomto putování ukaž; ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria a závěrečná modlitba Oroduj za nás, Královno posvátného růžence, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních. Bože, tvůj Jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavenné Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Otazka c. 1376 Jako dodatek ke dnesni otazce: Muzete jeste vysvetlit, jak se modli ruzenec sv. Frantiska, ktery se sklada ze sedmi desater? Jestli zverejnite nebo ne, prenecham na Vasem rozsudku, nakolik to je zajimave pro verejnost! Dekuji za odpoved Odpoved: Františkánský růženec má původ v soukromém mariánském zjevení roku 1422; recituje se při něm Otče náš a deset Zdrávas - sedmkrát k radostem Panny Marie. Zahrnuje tyto tajemství: Zvěstování, navštívení, klanění králů, nalezení v chrámě, vzkříšení, nanebevzetí a korunování. Následně se také objevil zvyk modlit se růženec ze sedmi modliteb Otče náš a 72 Zdrávas z úcty k roků Panny Marie prožitým na zemi, tím způsobem, že se ještě přidává 2x Zdrávas a končí Otče náš, Sláva Otci a za Svatého Otce Zdrávas.
Otazka c. 1319 Zdravím celý kolektiv Katolika. Chtěl bych se předně zeptat, jaký je vztah mezi Denní modlitbou církve (především ranními chválami a nešporami) a "klekáním", tj. modlitbou Anděl Páně (Raduj se, Královno...). Mám na mysli to, zda existují nezávisle vedle sebe, nebo zda Anděl Páně je jakousi náhražkou nešpor pro ty, kdo se nemodlí breviář, nebo jak to vlastně je. S tím souvisí to, zda zvonění ke klekání oznamuje i dobu k modlitbě breviáře (proč se ale potom všichni, včetně rádia Proglas, modlí nešpory po 21. hodině?), nebo zda zde není žádná souvislost. Za druhé - z předkoncilních kancionálů jsem zjistil, že tam existovalo tzv. Offertorium. Vím, že zůstal zachován Introit, Graduale a Communio (i když se jmenují jinak). Několikrát jsem se totiž zúčastnil mše sv. bez zpěvu mešních písní, kdy kněz recitoval ony 3 antifony. Nikdy jsem však neslyšel antifonu k obětnímu průvodu. Chtěl bych se proto zeptat, zda vůbec ještě aspoň teoreticky existuje . Za obě odpovědi děkuji. Odpoved: Ono, takříkajíc, všechno souvisí se vším. V klášterech byla totiž večerní modlitba spojená se západem slunce a zvoněním. A během vyzvánění se stalo zvykem modlit se 3x Zdrávas, Maria. (Znám lidi, kteří se při zvuku sanitní sirény modlí 1x totéž za nemocné.) Z toho vznikla asi počátkem 14. století dnešní modlitba, která začíná slovy Anděl Páně. Původně se recitovala pouze večer, protože v tuto dobu - podle tradice - navštívil archanděl Gabriel Pannu Marii. Později se rozšířil zvyk modlit se tuto modlitbu i ráno a úplně nakonec i v poledne; na tom mají zásluhu především františkáni. Jde o další příležitost k posvěcování času modlitbou, a proto ji papež Jan XXII. obdařil odpustky. S trojí modlitbou pak souvisí i obvyklá pravidelná doba - 6:00, 12:00, 18:00 (tzv. "hraniční hodiny"; ale večerní zvonění se v různých zemích poněkud liší). A ve velikonoční době ji střídá Raduj se, královno nebeská. Jako náhrada breviáře vznikl růženec; místo žaltáře se recituje 150 Zdrávas, Maria. Pro večerní chvály je obvyklá doba 17:00-18:00, ovšem ti, kdo nežijí v komunitě, která se modlí breviář společně, nejsou vázáni určitou hodinou a mohou se pomodlit v průběhu večera. Za rádio Proglas se vyjádřit nemohu, ale domnívám se, že veškerá lidská činnost se posunuje do nočních hodin v závislosti na rozvoji osvětlovací techniky. Je tak zvolena doba, kdy je většina lidí z práce doma, ztišena a má splněny běžné denní povinnosti; nezapomínejme však, že pro laiky není breviář závazný. V případě slavení tiché mše beze zpěvu se recitují antifony. V současné době existují toliko ke vstupu introit (recituje se před znamením kříže a nahrazuje vstupní zpěv) a k přijímání communio (recituje se po přijímání kněze a nahrazuje zpěv k přijímání). Po čtení se může místo žalmu použít zpěv z graduálu. Dále existuje i zpěv před evangeliem, který zastupuje sloka mešní písně; mimo postní dobu je doplňován zpěvem aleluja. Tento verš se však nikdy nerecituje. Antifony ke vstupu a přijímání naleznete v misále, zpěv před evangeliem je v lekcionáři. Antifona k obětnímu průvodu v současnosti neexistuje. Příprava darů je doprovázena mešním zpěvem (od přímluv po položení na otář); když se nezpívá může kněz říkat hlasitě požehnání a lid připojí zvolání Požehnaný jsi, Bože, navěky. Poněvadž mešní bohoslužba před II. Vatikánským koncilem měla částečně jinou strukturu, nelze všechny její části beze zbytku aplikovat na současný stav. Zmiňovaná antifona vytlačila ve 13. století žalm, protože věřící přestali přinášet obětní dary; dnes se dary opět přináší, proto je třeba delšího zpěvu. Jinak předepsané "zpěvné části" jsou na ke vstupu, přípravě darů, Beránku Boží, přijímání, případně Gloria, žalm, Aleluja, aklamace a díkůvzdání.
Otazka c. 886 Prosím, vysvětlete mi, jaký význam má modlitba růžence. A je vůbec možné, aby se někdo modlil tolikrát jednu modlitbu za sebou a plně se přitom souistředil? Já jsem duševně vyčerpaná po 5 Zdrávas, Maria. Asi jsem špatná katolička...????? Odpoved: Význam modlitby růžence vidím obecně v tom, jaký ho mají i jiné křesťanské modlitby: setkání s Bohem. Určitě by se to dalo formulovat i jinak, ale asi bych nic moc převratnějšího nenašel. A protože je ten život pestrý a lidé ještě víc, tak každému sedí nějaký jiný způsob modlitby, podle jeho založení, odstíny naších mezilidských setkávání jsou totiž také velmi pestrá. Pak se může stát, že někomu růženec jakožto vynikající a léty osvědčená forma modlitby nesedí nebo už nesedí nebo zatím nesedí. Papež Jan Pavel II. ve svém novém dokumentu o růženci zve ke znovuobjevení této modlitby, což už samo značí, že takové objevování není okamžité. Růženec není závazná modlitba pro křesťana – katolíka a nemodlit se ji není tím pravým kritériem katolicity, jakkoli je to modlitba výborná a doporučitelná. Budete-li mluvit s lidmi, kteří se růženec modlí a modlí se ho rádi, budou ho hodnotit také různým způsobem. Někdo řekne, že je to modlitba meditativní, vždyť se tam rozjímá o růžencových tajemstvích a o slovech jednotlivých modliteb Otče náš a Zdrávas Maria. Jiný řekne, že je to mnohem jednodušší, že je to spíš modlitba kontemplativní, kdy nejde ani tak o rozvíjení myšlenek, soustředění se na jednotlivá slova (ty jsou jen cestou), ale jde o prožívání Boží blízkosti, vytvoření prostoru, kde jsem si skrze svou víru jist, že je mi Bůh blízko. Tedy: ti, kteří se růženec modlí, mají tak trochu ten svůj recept, jak na to, a většinou ho získali ze zkušenosti, prostě se růženec modlili a přišli na to. Tak jako až když jdete lyžovat, tak na to taky, možná, přijdete. . Určitě by bylo trochu nešťastné předsevzetí, že budu urputně myslet na každé slovíčko, na každou myšlenku modlitby a přitom sledovat ještě ta tajemství a kdo ví co ještě. Když jdu do lesa, tak taky nemyslím na všechny stromy, které tam jsou, nepobíhám spašeně mezi nimi, nezkoumám je lupou, ale prostě se raduji z toho, že jsem konečně v lese, dýchám... Růženec není k duševnímu vyčerpání z každého Zdrávasu, ale k načerpání, k nadechnutí, k prožívání svobody před Bohem. Zajímavě píše o růženci prof. Tomáš Špidlík SJ v knize Prameny světla: Jakási nechuť k růženci se objevuje v moderní době. Zdá se, že je to modlitba málo intelektuální, vyšlá z prostředí primitivního, kdy lidé neuměli číst žalmy. Unavuje svou jednotvárností. Jsme si dobře vědomi, že jsou to námitky oprávněné. A přece síla této modlitby je právě v tom, co se jí nejvíc vytýká: nedostatek intelektuálního prvku. Snad dělaly chybu i knihy, které se snažily tuto prostotu zakrýt jakýmisi umělými metodami a doporučovaly složité způsoby rozjímání o „tajemstvích“ při jednotlivých desátcích. Nesmíme zapomenout, že je růženec na prvním místě modlitba obyčejného lidu, našich matek, našich poutí, večerních modliteb. Také tam musíme hledat způsob, jak se naučit modlit růženec. Je přirozené, že se lidé intelektuální chtějí také modlit způsobem intelektuálním, mluvit k Bohu tak, jak normálně myslí. A přece právě oni jsou si vědomi, jak se jejich modlitba stává obtížnou pro neustálé roztržitosti a nedostatek soustředěnosti. Prostí lidé se modlí jinak. Nesoustřeďují se na jednu věc, ale vztahují všecko, co je napadne, k Bohu. Myslí na příbuzné, myslí na polní úrodu, myslí na zdraví. Ke všemu se hodí jeden Zdrávas. V růženci jej jich dost, je jich padesát, a proto se na všechny a na všechno dostane. K takové modlitbě je ovšem potřeba prostoty. Kdo tu ztratil, nemůže se modlit růženec. Ale ztratil víc, než si myslí, protože prosté srdce má k Bohu nejblíž. Tedy dodal bych: z tzv. roztržitosti si udělám modlitbu, z nouze udělat ctnost v tom nejlepším slova smyslu. K ještě lepšímu pochopení růžence je znát její původ. O tom píše Tomáš Špidlík v uvedené knize také. Velkou pomocí je nám dnes nový papežův apoštolský list Rosarium Virginis Mariae. K růženci se vyjadřuje i Stefano de Fiores, Tullo Goffi: Slovník spirituality (viz rejstřík) Osobně si myslím, že růženec svou povahou nemá daleko k jednoduché modlitbě křesťanského východu známé jako Modlitba Ježíšova, kde dotyčný stále opakuje modlitbu: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. Ale toto už by bylo na trochu jinou kapitolu.
Otazka c. 887 Dobry den. Mam dotaz tykajici se ruzence a mse. Opakovane jsem se v nekterych farnostech setkal s tim, ze v kvetnu, ale treba i v rijnu se modli desatek (posledne i cely ruzenec) jako soucast mse. Vim, ze jde o marianske mesice, ale tento zpusob se mi moc nelibi. Z nekolika duvodu. Predevsim mam pocit, ze mse je jedinecna slavnost, ke ktere neni potreba nic dodavat. Dale mi tento zpusob prijde ponekud nasilny (chces se modlit ruzenec nebo nechces, stejne budes. Znam par lidi pro ktere je dulezite pozehnani po msi, takze odejit neni snadne, navic na male vsi). Chci se zeptat, zda tyto zmeny maji oporu v misalu? A co delat s tim, kdyz se knez o techto vecech s laikem nehodla bavit a navic naznacuje, ze jeho vira je asi nejak spatna. Dekuji. Odpoved: Vaše otázka se asi týká situace, kdy slavení eucharistie předchází růženec. To znamená: když skončí růženec, pak teprve začíná mše průvodem kněze a ministrantů s následným křížem atd. (růženec „zakomponovaný do mše“ si totiž dost dobře nedokážu ani představit; to je ale možné s breviářem, „Denní modlitbou církve“). Jako dost nešťastné řešení vidím v této konstelaci růženec – eucharistie tyto situace: - růženec se začne na poslední chvíli, a tak, když skončí, hned se ozve zvonek, zahřmí varhany a začíná mše; řešením by bylo začít o pět minut dřív než obvykle, aby se těch pět oddělujících minut objevilo mezi růžencem a bohoslužbou aby tak vznikl prostor ticha pro ty, kteří se právě takto – tichem - potřebují připravit na bohoslužbu - bohoslužba je ohlášená na 18.00, ale nic netušící návštěvník přijde a v tuto hodinu ohlášenou na slavení eucharistie najednou začne růženec, protože je holt květen nebo říjen; toto považuji za špatné a doufám, že se snad moc takových případů nevyskytuje, správně má být ohlášené např. 17.30 – růženec a 18.00 – mše (a mezitím ta jmenovaná pětiminutová pauza) Možná důležitá poznámka pro pochopení tohoto stavu s růžencem před mší svatou: při tridentské liturgii, která byla v latině a mnozí tomu všemu moc nerozuměli, se tito mnozí často tiše nebo dokonce polohlasem modlili během mše růženec. Pak po II. vat. koncilu přišla možnost slavit v národním jazyce a růženec tedy mají lidé příležitost se pomodlit před bohoslužbou. Chápu, že se vám tato praxe (kombinace růžence s následnou mší) nemusí líbit, protože slavení eucharistie je skutečně jedinečná slavnost a takto neoddělený růženec od eucharistie tuto jedinečnost může hatit. Plně s Vámi v tom souhlasím. Ale protože jsme každý tak trochu z jiného těsta a vyjdeme-li z toho, že před bohoslužbou je potřeba se připravit, pak každému vyhovuje jiný způsob přípravy: někdo růžencem, někdo tichem, někdo zpěvem ... Nedá se říct, že jeden způsob je lepší než ten druhý, dohadovat se, kdo je lepší katolík, argumentovat atd. Skoro bych řekl, že vyhrává v této situaci ne ten, který přesvědčí ty ostatní, ale ten, který dokáže být tolerantní, být nad věcí, respektovat jinou formu zbožnosti těch druhých a radovat se z rozdílnosti lidí a ze svobody prožívání téže víry různou formou. Když se o takových věcech kněz s laikem nehodlá adekvátně bavit, je to jistě velká škoda (stejně tak jako když se podobně nechce bavit laik s knězem). To jsou bolesti, které existují, a je mě samotnému z nic někdy smutno. Ale přesto v této komunikaci věřím v lepší zítřky. Mimochodem: ten Vámi zmiňovaný případ se dobře hodí k řešení pro fungující pastorační radu ve farnosti, kde se nebojuje ani nezívá, ale hledá konsensus. Mnoho takových pastoračních rad!
Otazka c. 872 Chvála Kristu! Dozvěděla jsem se, že příští rok ustanovil Jan Pavel II jako rok růžence. Taky vyhlásil 5 nových tajemnství. Můžete mi napsat, která to jsou? Martina Odpoved: Ve svém apoštolském listě „Růženec Panny Marie“ vyzval římský biskup k zapojení nových pěti tajemství do modlitby růžence. Ke třem okruhům, po skrytých událostech Ježíšova života a před tajemství utrpení a vítězství zmrtvýchvstání, přidal nový. Zařadil meditaci o nejvýznamnějších událostech Kristova veřejného života, tzv. tajemství světla, aby se růženec mohl pokládat za úplnou příručku evangelia. Týká se následujících částí Písma: 1. křtu v Jordánu (Mt 3; 13-17) 2. zázraku v Káně (Jn 2; 1-12) 3. hlásání království a výzva k pokání (Mk 1; 15) 4. proměnění na hoře Tábor (Lk 9; 28-36) 5. ustanovení Eucharistie (Mt 26; 26-28). Pravděpodobně budeme do modlitby vkládat věty: "který je Otcův milovaný Syn", "který hlásal příchod království“ a podobně. Jednotlivé formulace stanoví biskupská konference. Růženec s radostnými tajemstvími by se měl modlit v pondělí a sobotu, bolestný v úterý a pátek, slavný ve středu a neděli a nová tajemství ve čtvrtek. A proč se papež rozhodl k takovému kroku? Vždyť šlo o lidovou modlitbu rozšířenou už od 12. století svatým Dominikem. Najednou se má změnit zaběhnutý pořádek, který ve 150 Zdrávas nahrazoval při modlitbě zpaměti 150 starozákonních žalmů. Svatý Otec to zvolil jako pobídku k rozjímání Kristovy tváře, vždyť jeho tato modlitba posilovala 25 let pontifikátu v okamžicích radosti i zkoušek. Vybral ji jako duchovní cestu pro následující rok a právě k posílení christologického smyslu navrhl rozšířit okruh rozjímání. I když je růženec charakteristický svou mariánskou strukturou, jeho nitro směřuje ke Kristu. Střízlivost prvků nás přivádí k poselství evangelia. Ve své jednoduchosti i hloubce má modlitba růžence velký význam. Jakoby v něm zaznívá věčné Mariino magnificat skrze rozjímání vtělení, jenž začalo v jejím panenském lůně. Pohlédnout na Krista v tajemství jeho života je úkolem každého jeho učedníka, tedy i nás. Když odrážíme, reflektujeme, Kristovu slávu, měníme se k jeho podobě. (2Kor3;18) Tato meditativní modlitba vzniklá na Západě vlastně odpovídá modlitbě srdce, jenž má své kořeny v křesťanské východní tradici. Není důležité, zda se v celém růženci opakuje 150x nebo 200x Zdrávas, ale mít v běžném životě spojení s Kristem. Objevit růženec znamená ponořit se do Toho, jenž je naším pokojem, vyprosit mír a pomoci rodině. Společná modlitba růžence vnáší do všedního dne rodiny jiný obraz; obraz spasitele, obraz jeho matky. Dochází k napojení na hluboký vztah, který spojuje Krista s jeho přesvatou matkou, protože ona žije s ním a pro něj. V rodině tak vzniká ovzduší nazaretského domu a v jejím středu je Kristus. "Rodina, která se modlí spolu, zůstává spolu". Jan Pavel II. navíc říká, že objevení správného způsobu modlitby je pomocí nikoliv překážkou pro ekumenismus. Růženec již svou povahou vyžaduje klidný rytmus a rozvažování, aby se nestal mechanickým opakováním formulací. (Mt 6;7) V Kristu Bůh přijal skutečné srdce z masa; jsme svědky toho, jak se po vzkříšení třikrát ptá Petra: máš mě rád? A naše opakování je živeno touhou po plném připodobnění Kristu. Růženec dále nenahrazuje rozjímavou četbu, ale předpokládá ji. Proto má po oznámení tajemství následovat odpovídající úryvek evangelia či Otče náš . Při recitaci růžence se společenství křesťanů doslova synchronizuje se vzpomínkami a pohledem Marie. Utvářel se v jejím těle, přijal od ní lidskou podobu, její pohled ho provázel v okamžicích, o kterých rozjímáme. Ona je Kristu nejpodobnější. I litanické opakování raduj se, Maria se stává neustálou chválou Krista. Je to uctivé rozjímání tajemství, které se naplnilo na Panně. Je to obdiv nebe i země, nazírání Božího mistrovského díla. Bereme za vlastní slova archanděla Gabriela a svaté Alžběty a cítíme pohnutí hledat u Marie, v její náruči a v jejím srdci požehnaný plod jejího života. Vrcholí pak zvoláním Sláva Otci, které je možné po společné recitaci zpívat. Zakončením je modlitba na úmysl papeže pro rozšíření pohledu modlícího na širší horizont potřeb církve. A právě k posílení tohoto církevního zaměření je modlitba obdařena odpustky pro toho, kdo přednáší s potřebnými dispozicemi. Růženec se skutečně stává duchovním putováním, ve kterém je Maria matkou, učitelkou a průvodkyní, a není divu, že duše touží na závěr vyzpívat chválu v modlitbě Zdrávas Královno či v loretánských litaniích.
Otazka c. 699 Cele Pismo svate ma jiste mnoho nepochopitelnych casti pro mnohe lidi,ja si pripadam nekdy moc neinteligentni a slaboduchy, kdyz jej ctu."Mezi tebe a zenu polozim nepratelstvi, i mezi sime tve a sime jeji.Ono ti rozdrti hlavu, a ty jemu rozdrtis patu." Co to znamena? Podle meho selskeho rozumu to znamena, ze had-satan-dabel - se rozmnozuje jako my lide.Cili, ze se rodi dalsi satanove, porad a porad. A temto my mame rozdrtit hlavu? Jak? Cim? Satan-dabel-had nam rozdrti patu? Nechapu!!! Vim, ze spravnou odpoved na tuto otazku naleznu v den, kdy potkam Boha tvari v tvar, ale presto vyuziva moje zvedavost sluzeb Internetu. S Bozim pozdravem RUZENEC Odpoved: Máte pravdu, že Písmo není vždy snadno pochopitelný text. Už vzhledem k tomu, že vniklo v naprosto odlišné době a kultuře, že používá jazyk, který je nám, Evropanům, vzdálen. Maštěstí existují překlady a výklady biblického textu. Vámi zmiňovaný úryvek (Gen 3,15) je označován jako protoevangelium - první zvěst o spáse. Biblický autor používá obrazné symbolické vyjadřování, které nelze brát striktně "doslova". Smysl textu je následující: Člověk svým se svým špatným rozhodnutím od Boha vzdálil, "propadl zlu", a s tímto stavem si sám neví rady. Had je symbolem Pokušitele - Satana, který svádí lidstvo, ženino potomstvo, na svou stranu. Člověk je ovšem Boží tvor a Bůh se ho tak snadno nevzdává. Proto je mezi lidstvem a Satanem napětí, nepřátelství. Vítězství ale nakonec připadne lidstvu, rozdrtí "hlavu hada"(tj. smrtelný úder), zatímco had zasáhne pouze patu (zranění, které bolí, ale nepřivodí smrt). Je zajímavé, že v řeckém překladu SZ začíná poslední věta 15. verše zájmenem "on", které neodkazuje na "pokolení ženy", ale jednoho jedince z pokolení ženy. Proto byl tento verš prvními křesťanskými autory interpretován v "mesiánském smyslu". "On" z pokolení ženy je Mesiáš - Kristus, který bude sice sám zraněn (zasažená pata), ale Satana zcela přemůže (rozdrtí mu hlavu).
Otazka c. 297 Mám otázku, která se týká motlitby. Snažím se každý den ráno i večer modlit,ale vlastně vždy zjistím, že znám jen modlitby Otčenáš, Zdrávas, Zdrávas královno a pak Credo a nedokážu nějak formulovat svá slova, kterými chci Bohu poděkovat nebo ho o něco poprosit. Existuje nějaká kniha motliteb? A další otázka se týká růžence, nikdy jsem něměla odvahu se někoho zeptat, jak ho vlastně k modlitbě použít, ale velice by mě to zajímalo. Děkuji předem za odpověď. Odpoved: Otázka modlitby je skutečně závažná a svědčí o Vašem skutečném zájmu o duchovní život. Existují různé "zdroje". Jako první bych jmenoval Písmo. Tam najdeme modlitbu "Otče náš" (Lk 11,1nn), kantika (např. Mariino "Velebí má duše Pána" /Lk 1,46nn/, Zachariášovo /Lk 1,68nn/, Simeonovo /Lk 2,29nn/), dále je knihou modliteb sbírka žalmů. Modlitby, které jsou odvozeny z biblického základu a křesťanské tradice (Zdrávas Maria,...) najdeme především v Kancionálu. Pak následují další knihy nebo sbírky modliteb: klasikou jsou Myšlenky a modlitby od Alfonsa Pereiry. Velmi užitečné jsou knihy o modlitbě. Zase klasickým pojednáním je kniha Romana Guardiniho O modlitbě. Velmi doporučuji A. de Mello Spojení s Bohem, Nakl. Cesta, a trilogii Poustevník, Prorok a Mystik Davida Torkingtona, vyd. Karmel. nakl. K růženci. Tato modlitba je rozjímavou modlitbou o tajemstvích Kristova Vtělení. Spočívá v opakování deseti "Zdrávas Maria", kdy je při každém "desátku" rozjímáno jedno z tajemství. Přesný návod najdete opět v Kancionálu pod č. 009. Aby bylo usnadněné počítání "Zdrávasů" vznikla pomůcka - šňůra korálků vázaných po deseti. Samotná modlitba má toto schéma: Začínáme u křížku na růženci - tzn. vyznáním víry (modlitba Věřím v Boha). Následuje modlitba Otče náš pak třikrát Zdrávas, Maria, při níž po jménu "Ježíš" dodáváme postupně "v kterého věříme", "v kterého doufáme" a "kterého milujeme. Následuje modlitba Sláva Otci. Jednotlivé části růžence, tzv. "desátky", sestávají z modlitby Otče náš, desetkrát Zdrávas, Maria a na závěr Sláva Otci, přičemž v každé modlitbě Zdrávas, Maria se za jméno "Ježíš" přidává jedno z tzv. tajemství. Celý růženec má pět desátků. Jako pomůcka pro počítání je vždy na růženci velká kulička pro modlitbu Otče náš (resp. pro závěrečné Sláva Otci) a malá pro Zdrávas, Maria. Po každém Sláva Otci se přidává tzv. Fatimský dodatek - "Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují." Tajemství jsou tato: Pro "radostný" růženec" 1) Ježíš, kterého jsi z Ducha svatého počala 2) Ježíš, se kterým jsi Alžbětu navštívila 3) Ježíš, kterého jsi, Panno, v Betlémě porodila 4) Ježíš, kterého jsi v chrámě obětovala 5) Ježíš, kterého jsi v chrámě nalezla Pro "bolestný" růženec 1) Ježíš, který se pro nás krví potil 2) Ježíš, který byl pro nás bičován 3) Ježíš, který byl pro nás trním korunován 4) Ježíš, který pro nás nesl těžký kříž 5) Ježíš, který byl pro nás ukřižován Pro "slavný" růženec 1) Ježíš, který z mrtvých vstal 2) Ježíš, který na nebe vstoupil 3) Ježíš, který Ducha svatého seslal 4) Ježíš, který tě, Panno, do nebe vzal 5) Ježíš, který tě v nebi korunoval Lze se pochopitelně modlit kterýkoliv z těchto růženců. Na závěr, po pátém desátku, se přidává modlitba Zdrávas, Královno a závěrečná modlitba "Oroduj za nás, Královno posvátného růžence, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních. Bože, tvůj Jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavenné Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Skrze Krista, našeho Pána. Amen."
|