24.10. Svatý Antonín Maria Klaret
Původně vystudoval tkalcovství, ale stal se knězem a působil ve španělsku jako kazatel. Chodil z místa na místo, kázal šest až osm hodin denně, zpovídal,
ale nepřijímal peníze, jen jídlo. Jeho explozivní osobnost budila na jedné straně nenávist, na druhé straně strhávala lidi, takže za ním přicházeli ze širokého
okolí. Byli to hlavně chudí lidé, pracující na rozsáhlých latifundiích, které patřili jen několika málo bohatým rodinám. Příslušníci těchto rodin se stali Klaretovými
velkými nepřáteli a ohrožovali ho na životě. Proto musel odejít jako misionář na Kanárské ostrovy. Po návratu založil vlastní misionářskou kongregaci,
ale později byl ke svému překvapení jmenován arcibiskupem na Kubě. Tam si také získal nepřátele mezi bohatými majiteli otroků, celkem na něj bylo spácháno
15 atentátů - jizva po ráně nožem mu zůstala na obličeji navždy. Nakonec ho zachránilo asi to, že ho královna Isabela učinila svým zpovědníkem. Bylo jí tenkrát
27 let a prožívala těžkou náboženskou krizi. Antonín Klaret ji přiměl, aby opustila milence a smířila se s manželem. Chtěl uplatňovat ve všem zásady evangelia,
sám podle toho žil, ale ve společnosti byl napadán a zesměšňován, jeho karikatury se objevovaly v tisku i třeba na krabičkách od sirek.
Snažil se obrátit k Bohu všechny vrstvy obyvatelstva a u lidu měl velký ohlas, jeho hlavní dílo Přímá cesta je rozšířeno asi ve dvou milionech exemplářů. V roce 1849 založil Řád misionářů synů Neposkvrněného srdce Panny Marie, později známý jako klaretinští misionáři.
Za španělské revoluce odešel i s královskou rodinou do exilu.
Je patronem :
katolického tisku; tkalců,