POUTNÍCI

Poutníci fotky
Z přebalu k CD Poutníci, který napsal páter Pavel Kuneš :

NA ZAČÁTKU byly dvě žákyně, Jasna a Světlana Procházkovy. Přišly za mnou na podzim 1967. Přály si být užitečnými kněžím v pohraničí - o víkendu uklidit kostel, zamést, vyprat. Dobrým nápadům musíte dát volný průchod, a tak už za pár dní spolu s několika kluky a holkami, jak se potkávali u sv. Ignáce na Karlově náměstí, vyrazili v sobotu odpoledne do Kamenického Šenova. Pod patronací Zdeny Lomové si nesli s sebou i žehličku. Ti první byli Procházkovy, Doležalovi, Zdislava. K cestám patřilo zpívání, byli jsme nadšeni z nových křesťanských písniček, přišlých především z Německa. Díky, Maria má Dítě, Písničku ti zazpívám. Později z Francie se k nám dostaly písně Aimé Duvala a Soeur Sourire. Když se počet kamarádů rozrostl a přišel Jirka Litoš s banjem a jednoduchou bicí soupravou, ukázalo se, že zpívání může tvořit významnou součást nejen společné zábavy, ale i kostelního života. Hudební vedení převzal Josef Litoš. Hrálo se přitom na kytary, banjo, bubínky, flétničky. Od začátku roku 1968 se už zpívaly nejen vložky při nedělní mši svaté, ale pravidelně celou večerní mši v úterý. Nezpíval jen náš sbor, ale s potěšením celý kostel. Maminka Laděny, Dana Vejborová, přeložila tzv. první rytmickou mši Slyš nás, ó Pane, na výsosti. Díky odvaze pana Míti Miškovského jsme vytiskli první jednoduché zpěvníčky. Pásky s nahrávkami prvních písniček cestovaly po Čechách.

Zpráva o veselém zpívání, na které zjevně bylo mnoho křesťanů připraveno, neboť Duch vane, kde chce, se roznesla po republice. K sv. Ignáci přijížděli hudebníci i kněží až ze Slovenska. Dívali se, poslouchali a odváželi si překopírovávaný hu­dební materiál. U sv. Václava na Smíchově začala skupina bratří Ebenů. V Letohradě P. Karel vydal zpěvníček v prešpánových deskách a tradice rytmických písní, kterou na Orlici založil, nebyla přerušena ani normalizací. V Plzni začali Angelos.

Režisér Krátkého filmu Skalský natáčel při úterní večerní mši třetinu svého slavného filmu Československé jaro 1968. Díky tomu jsme se pak vídali v televizních střizích v dalších dvaceti letech, kdykoli KSČ chtěla ukázat, jak se v roce 68 aktivizovala i církev.

Pěvecký sbor se zvětšoval. S mým přeložením k Srdci Páně na Vinohrady se rozdělil: místo jednoho byly dva samostatné. Přišel i kontrabas s Rudou Tesárkem. Sbormistr prof. Jan Kasal se věnoval jejich hlasovému výcviku. Bylo třeba sbor pojmenovat. Hlasováním zvítězil název: Poutníci. 5x zpívali u vánočního Stromu republiky v roce 1968 na Staroměstském náměstí. Kytaristi hráli prokřehlými prsty a já jsem poprvé kázal na náměstí. Trávili spolu volný čas, letní i zimní volna. O dobrou náladu se staral hlavní ozvučovač Vojta Pecka. Byli na výměnném pobytu v Západním Německu, jezdili na prázdninové tábory spojené s prací v lese, např. v Orlickém Záhoří... Tíha organizační spočívala na Pepíku Litošovi, na jehož pohřbu jsme se sešli roku 1994. Vznikala hluboká přátelství, trvající dosud.

Některé katolíky mrzelo, že přišlo do kostelů něco,co v jejich mládí nebylo. Nevěděli nic o protestech, které vyvolal vstup varhan do kostelů kolem roku 1000 a tak se obávali o svou víru. Tehdejší pražský biskup František Tomášek dostával kritické dopisy a žádosti o zakázání kytar v kostelích. V této těžké chvíli jsme ho navštívili spolu s Petrem Ebenem a doložili mu písemně prospěšnost pastorační i oprávněnost hudební. Nebezpečí bylo zažehnáno.

Jaroslav Hanuš, vrátivší se z komunistického vězení, napsal pro ně rytmickou mši a divil se, že mezi nimi nejsou tahanice o sólové party. Pásků přibývalo.

V roce 1969 jim biskup Tomášek umožnil natáčení v Arcibiskupském paláci. Zdena napsala texty k mešním písním, které Petr Eben zhudebnil jako Truvérskou mši. Televize projevila zájem o její natočení pro tehdy teprve připravovaný svůj 2. program a Poutníci se dostali do ČST. Nahrávka nepřežila normalizační období. Mezinárodní jazzový festival uspořádal jeden ze svých koncertů u Srdce Páně. Jazzovou mši od Jaromíra Hniličky hrál orchestr Gustava Broma.

Poutníci se zapojili do sborových partů. Oddělili se bratři Nožinovi - u sv. Kříže vznikli Giovanni. Tatínek Karoliny a Verunky Blažkových nakreslil obálku k naší Nové křes­ťanské písni, kterou vytiskl Josef Adámek v Brně. Měli řadu koncertních vystoupení v Praze, Litoměřicích, Roudnici n. Labem. Říkají, že prožili nezapome­nutelné mládí.

Koncem roku 1971 jsem byl přeložen na venkov a přestal jsem s nimi být v denním styku. Oni se registrovali ve Svazu pražských lidových hudebníků. Účastnili se akcí v Malostranské besedě a na Portě v letech 1973-74. Od té doby se mezi námi nic nezměnilo. Jen jsme trochu zestárli.
6. prosince 2001 Pavel Kuneš

Několik písniček na ukázku ze dvou CD (61 písniček), které sestavil Jirka Litoš:

Maranatha     2.11 MB
Mezi hvězdami     4.07 MB
Pastýřská     2.23 MB
Spící, tak spící     2.68 MB
Maria má dítě     2.45 MB
Já malý přicházím ...     1.68 MB
Pomoz mi můj pane     0.98 MB
Byla cesta, byla ušlapaná     4.1 MB
Zlaté slunce     2.11 MB
Betlémská hvězda     1.33 MB
Sláva na výsostech Bohu     2.19 MB
Nám radostí ...     1.72 MB
Čeká mě den     2.7 MB
Pojďme již     2.56 MB
V čas úzkosti     1.35 MB
Slyš nás, ó Pane na výsosti     2.05 MB
Paternoster     1.49 MB