František de Borgia se narodil 28. října 1510 na hradě v Gandíi ve Španělsku jako syn vévody z Gandíe a Jany z Aragonie. Pochází ze slavné katalánské rodiny Borgiů. (Jeho pradědeček byl papež Alexandr VI.) Matka mu brzy zemřela a byl vychován u svého strýce, arcibiskupa v Zaragoze. V 17 letech vstoupil do dvorní služby císaře Karla V. a jeho mladé a krásné manželky Izabely. Karel V. vládl ve Španělsku od r. 1516, po smrti svého dědečka Ferdinanda Aragonského. Byl nejmocnějším habsburským panovníkem, v Římě byl korunován římským a německým císařem. František de Borgia byl jeho oblíbeným dvořanem a královna Izabela ho zasnoubila se svou dvorní dámou Eleonorou de Castro. Manželství bylo šťastné a narodilo se jim osm dětí.

V roce 1539 zemřela krásná císařovna Izabela. Vévoda František dostal za úkol přepravit rakev s jejím mrtvým tělem z Toleda do Granady, kde měla být pochována v královské hrobce. Izabela nechtěla být po smrti balzamována, a František musel před slavnostním pohřbem všem příbuzným a úředníkům dosvědčit a přísahat, že v rakvi leží skutečně ona. Cesta trvala sedm dní. Po příjezdu otevřeli rakev. Tělo se již rozkládalo a v místnosti byl takový zápach, že služebníci odmítli zůstat a utekli. Spěšně odešli i dvořané a ostatní. Jen František zůstal a do hloubi duše otřesen přemýšlel o tom, jak marné je v lidském životě starat se o oblečení, o zábavu, o krásné tělo a tvář, o slávu a bohatství. Vše pomine a nikdo se nebude uctivě uklánět a vyvyšovat se, že je ve službě císařovny. František prožil obrácení a rozhodl se, že bude žít jinak. Chtěl sloužit Bohu a vstoupit do kláštera. Předsevzal si, že pokud přežije svou manželku, opustí život u dvora a stane se řeholníkem. Přispělo k tomu i kázání kněze Jana z Avily, které měl při pohřbu císařovny. Mluvil o marnosti světských věcí a důležitosti připravovat se na život po smrti.

Císař Karel V. brzy po smrti císařovny jmenoval Františka de Borgiu místodržitelem Katalánie. Do kláštera tedy nemohl vstoupit. V Katalánii vládl spravedlivě. U některých nebyl oblíben, protože bojoval proti svévolnému chování šlechticů a úředníků. Staral se pečlivě o poddané a přísně trestal loupežníky. Žil s rodinou a když jeho manželka onemocněla, modlil se vroucně za její uzdravení. Jednou jakoby slyšel vnitřní hlas.“ Chceš-li, aby tvá choť déle žila, budiž vůle tvá, ale prospěšno to nebude ani jí ani tobě. “ A tak se František modlil: „Bože můj, staň se vůle tvá. … Všecko kladu k tvým nohám a odevzdávám se do tvých rukou. Nalož s námi, jak chceš.“ V roce 1546 Eleonora zemřela.

František ještě čtyři roky vládl v Katalánii. Již předtím si udělal v tajnosti exercicie (několikadenní duchovní cvičení) v jezuitském řádu u sv. Ignáce z Loyoly a po smrti své manželky do řádu tajně vstoupil. Musel však uspořádat své vládní záležitosti a zaopatřit své děti. Své tituly a statky předal svému nejstaršímu synu a ostatní zabezpečil.

V roce 1550 opustil světský život a vstoupil do kláštera. Za rok potom přijal kněžské svěcení. Působil ve Španělsku a Portugalsku, kde úspěšně kázal, a od r. 1554 z pověření Ignáce z Loyoly tuto provincii spravoval. V r. 1561 byl pozván do Říma a za čtyři roky byl zvolen třetím řádovým generálem jezuitů. Za něho se Tovaryšstvo Ježíšovo uchytilo především ve Střední a Jižní Americe. Jezuité tam zakládali školy, žili s vesničany, učili je hospodařit a pomáhali jim bránit se před vojáky a nelítostnými, chamtivými Evropany, kteří chtěli zbohatnout a domorodce nepovažovali za lidi.

V r. 1571 si Františka de Borgiu vybral papež Pius V., aby ho doprovázel na jeho cestě po evropských městech. František byl podnikavý, rozhodný, ale též laskavý a šlechetný a předcházela ho již pověst světce. Po cestě se shromažďovaly zástupy lidí, toužících ho vidět. Cesta byla velmi únavná. František onemocněl a za několik dní po návratu do Říma zemřel. Bylo to 1.října 1572. Je pohřbený v jezuitském kostele v Madridě. Za svatého jej prohlásil papež Klement X. v roce 1671.
Je patronem : proti zemětřesení.
Atributy : Bývá znázorňován v řeholním hábitu, u sebe má knihu, umrlčí lebku, vévodský klobouk nebo korunu. V Praze na Karlově mostě je sousoší sv. Františka Borgiáše z r. 1710, směrem k Národnímu divadlu, mezi sochami sv. Kryštofa a sv. Ludmily. U nohou světce vlevo je sedící anděl s obrazem Panny Marie s Ježíškem a vpravo stojící anděl s obrazem monstrance. Na podstavci sochy vpředu je lebka s korunou na hlavě a s žezlem v ústech.
Zdroj : Rudolf Schikora: Naše světla, Schauber-Schindler: Rok se svatými, Donald Attwater: Slovník svatých,
www.jezuite.cz, www.pragensia.tiscali.cz, www.pis.cz, Wikipedia
Sestavil : Marielit

Alter-eko s.r.o - Tepelná čerpadla, solární kolektory, fotovoltaické solární panely (články), vodní elektrárny, větrné elektrárny - montáž, prodej, ceník, reference.