2.4. Svatý František z Pauly
Žil v 15. - 16. století. Narodil se roku 1437 v městečku Paola u Neapole. V mládí onemocněl a rodiče slíbili, že ho dají do františkánského kláštera, pokud se uzdraví. Uzdravil se a rodiče slib splnili. Když bylo Františkovi 13 let, vstoupil do kláštera v San Marku, kde pomáhal v kuchyni. Všechna cvičení řeholníků svědomitě plnil, ale v klášteře nezůstal. Vykonal pouť do Říma a do Assisi a odešel na šest let do jeskyně v horách Kalabrie. Přidalo se k němu ještě několik mnichů, založili komunitu, z níž se postupem času vyvinul řád "nejmenších bratří", zvaných také "pauláni". Složili obvyklý slib chudoby. čistoty, poslušnosti a navíc slib "stálého postu". Měli zakázáno maso a všechny živočišné pokrmy. K odůvodnění postu píše svatý František z Pauly :"Když se tělo postí, duch se očisťuje, mysl pozdvihuje, tělo duchu podrobuje, srdce pokořuje; pak žádostivost již nenalézá úrodné půdy, oheň žádostivosti hasne a místo něho se rozžehne světlo čistoty". František byl sice přísný, ale pokorný, laskavý a konal zázraky. Lidé ho měli rádi, protože vařil z různých bylinek účinné léky pro ně i pro dobytek a vždy jim uměl moudře poradit. Chodili k němu na radu kardinálové, králové i papežové. Král Ludvík onemocněl a povolal svatého Františka, aby k němu jel a uzdravil ho. Sliboval mu za to velké bohatství. František nechtěl, ale když mu to poručil papež, odhodlal se krále navštívit. Ten se velice zaradoval, když světce uviděl a těšil se, že mu František vyprosí zdraví a dlouhý život. František mu však odpověděl, že jeho život se chýlí ke konci a že je třeba připravit se na smrt. Ludvík se zarazil, ale přijal ho se vší úctou. Aby ho vyzkoušel, zkusil mu dát různé drahocenné dary. František je všechny odmítl a král tak poznal, že je to skutečný světec. Od té doby činil upřímné pokání - býval krutý a měl z toho opravdu špatné svědomí, smířil se s korunním princem Karlem, denně s Františkem rozmlouval a nakonec pokojně zemřel v jeho náručí. Princ Karel VIII., Ludvíkův nástupce, žil zpočátku rozmařile, ale působením Františkovým začal žít jako opravdový křesťan. Ludvíkova dcera Johana z Valois se stala řeholnicí a založila řád "Zvěstování Panny Marie". Karel VIII. spolu s Františkem založil několik klášterů řádu nejmenších bratří v Plessis, Amboise, Paříži a jinde. František byl Karlovým rádcem 25 let a 2. dubna 1507 na Velký pátek zemřel v Plessis-les Tours. Na Velikonoční pondělí byl pohřben, ale protože byl jeho hrob často zaplavován blízkou řekou, za nějakou dobu ho znovu vykopali a tu našli jeho tělo neporušené. Ale dodnes se tělo nezachovalo, protože bylo spáleno za hugenotských válek.
Je patronem : poustevníků, námořníků, lodních důstojníků, cestujících, turistů, vodáků, proti požáru,
proti manželské neplodnosti, ochránce proti moru, /vegetariánů, bylinářů, alternativních lékařů/*
Atributy: je zobrazován v řádovém hábitě s kapucí, s holí a nápisem CHARITAS.
Podle 1, 2 aj.