Duben
7. duben
7.4. Svatý Jan Křtitel de la SalleŽil v 17. - 18. století. Narodil se 30. dubna 1651 ve šlechtické rodině. Podle tehdejšího neblahého zvyku byl už v 15 letech ustanoven kanovníkem v Remeši. Studoval bohosloví v Paříži spolu s Fenelonem, pozdějším spisovatelem a arcibiskupem cambrayským. Roku 1672 se vrátil do Remeše, aby se po smrti svých rodičů postaral o svých deset (devět) mladších sourozenců.
V té době založila jedna vdova bezplatnou školu pro chudé dívky. Měšťana Adriana Niela napadlo založit něco podobného i pro chlapce. Hledal někoho, kdo by ho v tom podpořil a tak se seznámil s Janem. Spolu založili chlapeckou křesťanskou školu. Jan se zřekl výnosného místa kanovníka i dědictví po rodičích, rozdal všechno své jmění, čítající asi 50 tisíc franků, i když ho od toho zrazoval i sám arcibiskup. Jan to zdůvodnil slovy :"Jak můžu chválit chudobu, když sám nejsem chudý ?" K Janovi se přidalo několik mladíků, aby pod jeho vedením vyučovali mládež a tak vzniklo jakoby samo od sebe sdružení "bratři křesťanských škol", tzv. školští bratři, dnes jeden z největších řádů vůbec, který se stal modelem pro všechny budoucí učitelské kongregace. Jan byl v tomto řádu zvolen představeným a mimo tuto práci napsal například Francouzský slabikář.
La Salle razil cestu moderní výchově. Vyučování jednotlivých žáků bylo nahrazeno vyučováním ve třídách, dětem se dostávalo první výuky v mateřštině místo v latině, zakázaly se tělesné tresty, byly zakládány obecné školy, nedělní školy pro pracující mládež, reálky, ústavy pro zanedbané chlapce a učitelské semináře. Tyto novoty vyvolávaly odpor i v církevních kruzích, přestože byly budovány na křesťanském základě. Podle návodu Jana Křtitele de la Salle například při vyučování každou půlhodinu volával jeden ze žáků : "Nezapomeňme, že jsme v přítomnosti Boží !". Učení se pak na minutu přerušilo, aby žáci častěji pamatovali na Boha.
Janovy školy se rozrůstaly a prospívaly. Svatý Jan Maria Vianney řekl :"Kdybych nebyl knězem, přál bych si být bratrem křesťanských škol." To všechno vyvolávalo obavy ve světských učitelích, kteří se báli o svůj výdělek. Jednou násilně vnikli do příbytku bratří a vyloupili jej. Také na bratry podali několik žalob, ale poprvé svou při prohráli. Podruhé využili stížnosti jednoho z noviců, že jsou někteří představení k novicům příliš přísní a podařilo se jim vymoci u arcibiskupa de Noailles, aby byl namísto Jana ustanoven někdo jiný. Jan by byl poslechl, ale všichni bratří prohlásili, že raději z řádu vystoupí, než mít za představeného někoho jiného. Tak se Jan vydal za arcibiskupem pro odpuštění. Arcibiskup právě někam odjížděl v kočáru. Klečícího Jana chladně vyslechl, ani mu neodpověděl a odjel. To bylo pro Jana velké pokoření. Dalšího se mu dostalo od jednoho majitele zahrady, kam Jan v zamyšlení a ponořený v modlitbě omylem vjel na koni. Majitel vyběhl a dal Janovi facku. La Salle před ním poklekl a prosil ho o odpuštění. Udivený majitel se zmohl jen na slovo omluvy a odešel. Jindy ho poškubávali dva žebráci za plášť. Jan jim ho nabídl, ale oni, když zjistili, jak je chatrný, mu ho vrátili. Za nějakou dobu byl Jan volán do bastilly k jednomu zde uvězněnému knězi. Viděl, že kněz má rozedranou kleriku, pokrytou hmyzem. Po zpovědi mu řekl :"Rád bych si vzal od vás něco na památku. Co kdybychom si vyměnili kleriky ?" A tak se i stalo.
Třetí žalobu podali světští učitelé protože se jim nelíbilo, že Jan ve svých školách poskytoval vyučování bezplatně, ale přijímal do nich všechny žáky bez rozdílu, aniž by zkoumal, jestli jsou bohatí nebo chudí. Tuto při vyhráli a Jan musel za každého školského bratra zaplatit 50 franků a dostal příkaz, že může do svých škol přijímat jen ty žáky, kteří se prokážou vysvědčením chudoby. Navíc dům v Paříži, kde bydleli školští bratři, vydrancovala lůza, poštvaná světskými učiteli, takže Janovi nezbývalo, než z Paříže odejít.
Zemřel 7. dubna 1719 na Velký pátek v Rouenu.
Je patronem :
vychovatelů, křesťanských škol, učitelů.
Atributy:
je zobrazován v oblečení svého řádu - černé šaty s bílou vázankou - a kolem sebe mívá děti. Na některých obrazech rozdává almužnu nebo je zobrazen umírající, obklopený plačícími spolubratřími a dětmi.
Podle 1., 2.,3.