16. 12. Svatá Adelhaida
Žila v 10. století v Burgundsku ve Francii. Byla dcerou krále Rudolfa Burgundského, který ji brzy zasnoubil s Lotarem Italským. Provdala se v šestnácti letech a byla mu dobrou manželkou. Přitom se starala o chudé a všem se snažila pomáhat. Lotar za tři roky zemřel. Jeho nástupce Berengar mladou vdovu nutil, aby si vzala jeho syna a protože ona odmítla, zavřel ji do žaláře. Odtud i s malou dcerkou utekla za pomoci svého kaplana do pevnosti Canossa. Na pomoc jí přišel Oto I., který Berengara přemohl. Když bylo Adelaidě 20 let, vzala si Otu I. za manžela a o 11 let později byla spolu se svým manželem v roce 962 v Římě korunována za císaře a císařovnu. Ota I. zemřel v roce 973. V té době vznikly neshody mezi jejím synem Otou II. a jeho manželkou Teofanou. Adelaida se stáhla do ústraní, zakládala kláštery a starala se o církevní zařízení ve své zemi. Přežila mnoho svých příbuzných, včetně syna a snachy. Po jejich smrti měl vládnout vnuk Ota III., ale protože byl ještě mladý, ocitla se Adelaida naposledy v čele země jako regentka. Zemřela v roce 999 a v roce 1097 byla prohlášena papežem Urbanem II. za svatou.
Je patronkou :
v nebezpečí, proti vraždě, proti urážkám, za týrané lidi, za oběti urážení a slovního napadání; za vládkyně a ženy u moci; za vyhnance a lidi v exilu, vězně a zajatce; při problémech s příbuznými z manželovy (manželčiny) strany, při rodičovství; za dobrý sňatek, za nevěsty, za druhé manželství, za vdovy.