Duben
8. duben
Svatý Albert z Vercelli (Jeruzalémský)
Žil ve 12. - 13. století. Albert byl narozen v Parmě, v Itálii, asi roku 1149, pravděpodobně ve vznešené rodině. Stal se kanovníkem v opatství svatého kříže v Mortobě. V roce 1184 byl jmenován biskupem v Bobbiu a brzy po tom ve Vercelli, kde setrval 20 let. Během této doby dělal prostředníka při rozepřích mezi papežem Klementem III. a panovníkem Frederikem Barbarossou a pro jeho úsilí mu byl udělen titul "Princ říše (Prince of the Empire)". Papež i panovník k němu chodili pro radu a jeho mínění bylo vyhledáváno i při různých světských a církevních sporech. Roku 1205 Albert převzal na prosbu papeže Inocence III. úřad latinského patriarchy v Jeruzalémě. Tento post byl založen při vítězství křižáků v roce 1099, ale roku 1187 byl Jeruzalém už znovu v rukou Saracénů. Křesťané potřebovali patriarchu, ale ten, kdo by přijal toto místo, byl přímo předurčen nejen k pronásledování, ale přímo k mučednictví z rukou muslimů. Albert se v tomto úřadě ukázal jako výborný diplomat a velká osobnost. Muslimská oblast ho respektovala pro jeho svatost a inteligenci. Kvůli přítomnosti muslimů v Jeruzalémě přesídlil do Acry (Akky) na severu. Nedaleko byla svatá hora Karmel a na ní žila v oddělených jeskyních a celách skupina poustevníků, v čele s Brocardem, který požádal Alberta o sestavení pravidel, podle kterých by měli žít. Albert pro ně vypracoval pravidla, která představovala počátek karmelitského řádu a zahrnovala přísný půst, trvalé odřeknutí se masa, ticho a ústraní. Papež Inocenc IV. je trochu zmírnil, protože se mu zdála příliš tvrdá. Roku 1215 pozval Alberta na čtvrtý lateránský koncil do Říma, ale než se mohl patriarcha vydat na cestu, byl zavražděn. Blázen, kterého právě propustili z místního špitálu, ho probodl dýkou během průvodu o svátku Povýšení Svatého Kříže.
Je patronem :
karmelitánů, /diplomatů, při jednání s muslimy, proti vraždě,/*
Atributy:
je zobrazován jako biskup.
Podle 2. aj. Svatá Beata z Ribnitz
Byla dcerou vévody Jindřicha z Mecklenburska. Žila v 14. století Německu jako klariska v klášteře v Ribnitzi. Roku 1350 byla jmenována abatyší a v celém svém řeholním životě byla vzorem pokory, kajícnosti, mírumilovnosti, lásky k bližnímu a intenzivního pokání. Zemřela roku 1399 v pověsti svatosti. Uctívána byla až do období reformace.
Podle 2.